Indonésie část první: Uluwatu

V květnu jsme si s Kačenkou udělali výlet do Indonésie a to přímo na nejznámější ostrovy Bali a Jávu. Na Bali jsem se chtěl podívat už tak před 4 lety, ale nějak jsem neměl k tomu tu správnou motivaci a někoho, kdo by mě k tomu dokopal. Letos začala Katka do mě pošťuchovat, no a jak se říká, nejdůležitější je koupit letenky.

Letěli jsme z Vídně s přestupem v Qataru, kde jsme čekali 7h. Byla noc a všechna dobrá místa na letišti byla zabraná, tak jsme polehávali, kde se dalo. Odlet do Denpasaru (Bali) byl až v 8 hodin ráno. Do Denpasaru jsme přiletěli o půlnoci a měl na nás čekat transfer do ubytování. Samozřejmě nikdo nečekal a my jsme ani pořádně nevěděli, jestli s námi na homestay počítají a to jsem si s nimi 4 dny před odletem volal a říkali, že je vše zařízené. Naštěstí všude bylo spousty taxikářů co nás chtěli odvést. Po chvíli jsme se s jedním domluvili a dali jsme mu adresu. Já se s ním ještě dohodl, jestli neví, kde sehnat sim kartu do telefonu, protože na letišti ji měli poměrně drahou. Zavezl nás do nějaké uličky připomínající Balijské ghetto, kde byl obchod s mobily, hned mi došlo, že to je kámoš našeho řidiče. Nabízel mi simku s internetem a voláním za 500 000 IDR, já mu řekl že to je cena jak na letišti a tak jsem se sním dohadoval až mi to dal za 300 000 IDR. Samozřejmě na tom i tak měl mega vývar, ale byla to lepší cena než jak na letišti. Pak už jsme pokračovali do našeho ubytování s malou nadějí, že nás tam bude někdo čekat. Nikdo tam samozřejmě nebyl, ale u vstupu byly klíče s našímy jmény, paráda.

Když jsme plánovali, jak bude náš výlet v Indonésii vypadat, tak jsme si vybrali místa z internetu, které chceme vidět. Z toho nám vypadly 3 oblasti na Bali a jedno na Jávě. Mezi oblastmi jsme chtěli přejíždět taxíkem, a v každé jsme se chtěli zdržet minimálně 3 dny na které jsme si vždy pronajali motorku. První tři dny jsme se rozhodli strávit v Uluwatu. Je to surfařská oblast, taková odpočinková s bary a plážemi. Potkáte tu spousty mladých lidí, co si to na Bali přijeli užít, zasurfovat a prostě se tak nějak poflakovat. My jsme v Uluwatu chtěli vidět nějaké chrámy a navštívit nějakou tu pláž. Tady se nám podařilo narazit i na jeden chrám, kde vůbec nikdo nebyl a to bylo strašně super, protože to pak dýchá takovou jinou atmosférou. Píšu to proto, protože hodně chrámů, co jsme navštívili, jsme hledali na internetu jako nejkrásnější místa na Bali. Tohle ale dělá každý, kdo jede do exotické destinace a tak se nám stávalo, že jsme přijeli na nějaké místo a bylo tam spousta jiných turistů. Takové místo už na mě nepůsobilo moc dobře. Ale našli jsme tu i jednu zajímavou opuštěnou pláž, otevřenou do oceánu. Jenže byla strašně špinavá. Tady jsem si uvědomil kolik bordelu je v oceánu. Bylo tam všechno, od bot po elektrické součástky. Samotní Indonésané si to neuvědomují. Oni si myslí, že když něco hodí do moře, tak je to OK a že se to někde ztratí. Četl jsem o Čechovi co tam žije a dělá místním osvětu. Držím mu palce. Na druhou stranu jsme tu našli i krásné pláže, které nebyly otevřené do oceánu a byly čisté, ale to asi proto, že je místní čistí kvůli turistům. Na jedné takové byly i bary postavené asi z bambusu a měli tam skvělé jídlo. To byla paráda, posedět si u pláže s dobrým jídlem. Poslední večer v Uluwatu, jsme si zašli na představení tradičního Balijského tance Kecaka. Tanec byl při západu slunce v chrámu Pura Luhur Uluwatu, který se nachází na útesech. Jeho děj byl o princezně, kterou unesl zlý démon a jejíprinc se ji snažil zachránit za pomocí dobrých duchů a opičího krále.

Z Uluwatu jsme pokračovali do Ubudu, ale o tom příště.

Tady si můžete přečíst, ostatní příspěvky z Indonésie: 2. část, 3. část