Další naše zastávka na Bali byla v Ubudu , kde jsme našli super apartmán hned u rýžových poli. Tady jsme se zdrželi 5 nocí, protože tu toho bylo hodně k objevování, jak ve městě, tak v okolí. Ubud je město nacházející se uprostřed ostrova a dá se z něj dobře dostat na všechny strany. Samotné město je proslulé svými trhy, na kterých musíte smlouvat a taky se v něm nachází Monkey forest, což je les, který je zasvěcený opicím, které jsou pro Balijský lid posvátné. Samozřejmě v Ubudu je spousta krásných uliček, chrámů, obchůdků a míst, kde je možné ochutnat místní jídlo. Asi 2x denně místní lidi dávali dary bohům, buď v chrámech anebo před dům, ty pak při západu slunce spálili přímo na ulici. Dým z ohně táhnoucí se ulicí, protínající paprsky zapadajícího slunce dohromady s ruchem a hudbou, která zněla z nedalekého chrámu dodávalo městu mystickou atmosféru. Všude kolem Ubudu jsou krásná rýžová pole, po kterých se můžete procházet a nikomu nevadí, že jste na cizím pozemku. Z Ubudu jsme vyráželi na vodopády, chrámy a na výlety jen tak se podívat do okolí po vesnicích. To se mi líbilo asi nejvíce. Nebylo to tam tak cítit turismem. Dokonce v některých odlehlých místech se na nás místní děti dívaly takovým způsobem, jako že moc Evropanů v životě ještě neviděli. To jsem na takovém známém místně, jako je Bali moc nečekal. Na večer jsme potkávali lidi, jak si myjí oblečení v řece a hned o pár metrů dál se v ní i koupali.

Na sever od Ubudu se nachází hory a velká jezera, u kterých jsou chrámy. Jeden náš výlet mířil do těchto hor, které se nachází na západní části Bali. Chrám Pura Ulun Danu Beratar je hodně známý, je i na Indonéské bankovce. Ale je dost profláknutý a bylo u něj mraky turistů. O pár kilometrů dále je další a mnohem zajímavější. Tento chrám je jakoby částečně ponořený v jezeře, nebo aspoň jeho přístupová cesta. Jezero je schováno mezi lesy, nebo spíše pralesy. Tady jsem chtěl nějakou chvilku zůstat, bylo to přesně to místo, kvůli kterým jsem na Bali přijel. U břehu byly staré vykotlané kánoe, které byly už z části utopené ve vodě a pár místních si tu jen tak rybařili. Nedalo nám to a šli jsme se podívat i do lesa. Byly v něm obrovské stromy, z nichž se táhly dlouhatánské liány. Po pár minutách chůze na nás čekalo další skvělé překvapení. Mezi dvěma obrovskými srostlými stromy byla houpačka. Vypadalo to skvěle.

Další článek bude o Jávě a sopce Mt. Bromo. Zatím Ahoj!

Tady si můžete přečíst, ostatní příspěvky z Indonésie: 1. část, 3. část