IMG_4398-Edit

Indonésie část třetí: Jáva

Naším posledním cílem putováním po Indonésii byl ostrov Jáva. Plán byl navštívit sopku Bromo. V podstatě jsme jen přeletěli na letiště do Surabaya a z něj nás odvezl transfer, kterým jsme projížděli místama vypadajícími úplně jinač než na Bali. Ubytování jsme měli na dvě noci na horské chatě nacházející se poblíž sopky Bromo. První den ráno byl brzký budíček ve 4 hodiny. Čekal nás místní chlápek s jeepem, který nás vezl na východ slunce a pak k sopce. Měl docela zajímavé jméno – Kuna ☺. Nevím, jak se to píše, ale znělo to tak. Sopka Bromo se nachází v údolí pokrytém prachem ze sopky (říká se tomu písečné moře). Její poslední aktivita byla v roce 2011, kdy si trochu odplivla, ale hučí celoročně. Kuna nás vezl tímto údolím za úplné tmy a ještě v inverzi. Bylo to docela vtipné, protože nikdo nic neviděl a on se pořád smál :D. Po asi 20-ti minutách jsme byli na místě, odkud měl být nejlepší výhled na sopku při východu slunce. Jako, vypadalo to tam dost dobře, ale bylo tam asi padesát tisíc lidí (Kecám. Ale bylo jich tam dost). Někteří tam spali už od předešlého dne, aby si zabrali co nejlepší místo. Mě se naštěstí podařil zabrat taky dobrý flek. Cvakl jsem i pár záběrů hvězd a mléčné dráhy – a to byl měsíc v úplňku! Tohle by u nás nešlo, tady stačí, aby měsíc trochu zasvítil a hvězdy nejdou vůbec vidět, natož mléčná dráha. Slunce vycházelo v 5:52. Měli jsme dost štěstí na počasí. Po pár fotkách jsme se vydali k sopce. Autem se k ní nemůže, tak nám Kuna zastavil cca 800 metrů od chodníku k sopce. Byli tam i místní, kteří vozili turisty k sopce na koních. Říká se jim Tenggerese people. My jsme šli až ke kráteru pěšky. Dalo se kolem něj chodit kolem dokola. Sopka dýmila a hučela tak, že nahoře jsem sotva slyšel, co mi Kačenka říká. Některým se u kráteru špatně dýchalo a někteří strachy i brečeli, ale ve skutečnosti to nebyla taková hrůza. U sopky je i chrám Luhur poten, ale kolem něj jsme jen prošli. Zbytek dne jsme se už jen poflakovali, hráli karty na kraji údolí a sledovali obrovská písečná tornáda. Další ráno jsme po snídani vyrazili zpět na letiště a letěli na Bali.

Udělám ještě shrnutí o Indonésii. Jak to vlastně na mě všechno působilo. Tak zas příště. 😉

Tady si můžete přečíst, předchozí příspěvky z Indonésie: 1.část, 2. část

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

2 Komentáře

Zapojte se do diskuze a řekněte nám svůj názor.

Září 23, 2019 o 2:44 am

Ahoj Michale, skvělý článek, moc děkuji za inspiraci. Na začátku příštího roku se s mým mužem chceme vydat právě do Indonésie. Chtěli bychom to pojmout stejně jako vy, nechceme se válet na pláži na Bali, spíše pořádat výšlapy na sopky a navštívit přírodu ostrovů Java, Lombok a taky Komodo, hlavně kvůli drakům. 🙂 Bohužel neumíme moc anglicky, uměl byste nám doporučit nějakou cestovku s jakou bychom se tam ideálně měli vydat? Manžel našel tyto stránky https://bali-indonesie.cz máte s nimi náhodou nějakou zkušenost?

Moc díky, Lenka V.

buchta.m@email.czodpovědět
Září 23, 2019 o 2:44 pm

Ahoj Leni, jsem rád že se článek líbí. Popravdě já s cestovkama nemám vůbec žádné zkušenosti, tak s nimi moc neporadím. 🙂

Napsat komentář